16.12.2020–6.2.2021

Aly Younis

Vysoká přehrada: moderní pyramida
Adresse
Vitkova 293/2, Praha 186 00 Map
Öffnungszeiten
Wed-Fri 13-19 Uhr Sat 14-18 Uhr

Samostatná výstava umělkyně Aly Younis, která nese název Vysoká přehrada: moderní pyramida, vychází z jejího dlouhodobého výzkumu politiky a reprezentace Vysoké asuánské přehrady, postavené na Nilu poblíž Asuánu v Egyptě v šedesátých letech. Ta byla projektem budování státu a modernizace nově nezávislého Egypta pod vedením prezidenta Gamála Násira. Přehrada, často popisována jako „moderní pyramida“, byla ústředním bodem egyptského zemědělského růstu, industrializace a následných společenských reforem, ovšem za cenu zaplavení historického území Núbie. Núbijská populace v Egyptě a Súdánu čelila masovému přesídlování a starobylému dědictví Núbie hrozil úplný zánik. V neposlední řadě se přehrada stala „bojištěm“ politických a ekonomických zájmů období studené války, a to včetně zbrojní dohody uzavřené mezi Egyptem a Československem v roce 1955 a zprostředkované Sovětským svazem. Zatímco přehrada byla navržena sovětskými inženýry, Západ financoval přemístění mnoha starověkých chrámů, z nichž je nejznámější přemístění dvou skalních chrámů v Abú Simbel, které bylo součástí mezinárodní kampaně UNESCO na záchranu památek Núbie.

Výstava Vysoká přehrada: moderní pyramida se navrací k této historii a souvisejícím mikrohistorickým příběhům skrze nová i již existující díla. Nově vytvořené dílo Přítel Núbie (2020) v hlavní místnosti zahrnuje model plavidla Sadík en-Núba (Přítel Núbie), které sloužilo jako plovoucí základna pro pět československých expedic v Núbii. Tento katamarán byl postaven v holešovické loděnici z vyřazených vojenských pontonů a následně rozmontován a dopraven do Egypta, kde byl, stejně jako ve své době núbijské chrámy, opět složen. Model tak zároveň experimentuje s možnostmi rozložení a opětovného složení. Katamarán byl navržen lodním kapitánem Milanem Hlinomazem, z anekdot v jeho knize Plavba za hieroglyfy (1967) vychází také série výšivek. Podobnosti archeologických a vojenských výprav jsou nepřehlédnutelné: expedice nejenže získala potřebný materiál a výbavu od Československé armády, ale rovněž založení Československého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy se sídlem v Praze a Káhiře v roce 1958 bylo z části důsledkem zbrojní dohody z roku 1955.

Vysoká asuánská přehrada se rovněž stala prostorem pro propagandistické aparáty Egypta (v letech 1958–1971 známého jako Sjednocená arabská republika, SAR) a SSSR, které kontrolovaly, jakým způsobem byla přehrada vyobrazena ve filmu a literatuře, jako například v pracích Júsufa Šahína a Sun’alláha Ibráhima. Šahínův mobil a plakáty (2019) srovnávají scény v několika verzích snímku natočeného egyptským filmovým režisérem Júsufem Šahínem, který byl první koprodukcí SAR a SSSR za účelem propagovat výstavbu přehrady. Mobil inspirovaný kinetickými sochami Alexandera Caldera je abstrakcí několika různých prvků z každé ze tří filmových verzí, visících ve vzduchu a měnící konstelaci podle závanu ze sovětského větráku, jenž zastupuje aparát propagandy a cenzury řídící procesy filmové produkce. Sun’alláhův model (2020) v malé galerii odkazuje na egyptského marxistického spisovatele a bývalého politického vězně Sun’alláha Ibráhima a jeho literární díla založená na spisovatelově pobytu na místě výstavby přehrady.

Tlačítková krabice (2019) symbolizuje slavnost v roce 1964, během níž egyptský prezident Násir a sovětský vůdce Nikita Chruščov společně zmáčkli tlačítko, které odklonilo Nil z jeho odvěkého říčního koryta do kanálu, čímž odstartovali další fázi stavby. Zatímco Júsuf Šahín zachytil tuto událost ve filmu a vydal dokonce signál Násirovi a jeho mezinárodním hostům, u příležitosti Chruščovovy návštěvy byl Sun’alláh Ibráhim propuštěn z vězení. Odklonění Nilu rovněž znamenalo začátek stoupání vodní hladiny, která pomalu, ale jistě zaplavila núbijské vesnice a archeologická naleziště. Série tisků Mobility (2020) zachycuje některé z následujících pohybů obou součástí, jako jsou přemístěné chrámy a stavební materiál, ale i lidé, a to včetně vystěhovaných Núbijců a stavebních dělníků. Vysoká asuánská přehrada neproměnila jenom egyptskou (a súdánskou) geografii, ale nepochybně také celý egyptský národ ve své roli katalyzátoru modernizace a společenských reforem v nově nezávislé zemi, a stala se tak příkladem pro mnohé jiné nezávislé země.

Ala Younis je umělkyně zaměřující se na umělecký výzkum, která působí v Ammánu v Jordánsku. Původně vystudovala architekturu. Její praxe zahrnuje také kurátorství, filmovou, redaktorskou a vydavatelskou činnost. Její projekty se zabývají kolektivními zkušenostmi, které se odrážejí do těch osobních. Zkoumá archivy, jejich hru se slabými místy a také to, jakým způsobem jejich mezery a omyly mohou manipulovat naši představivost. Její práce byla představena na několika samostatných mezinárodních výstavách, také na bienále v Istanbulu a Kwangdžu, na New Museum Triennial a její dílo Plan for Greater Baghdad (2015) mělo premiéru na hlavní výstavě 56. benátského bienále. Je spoluzakladatelkou vydavatelské iniciativy Kayfa ta a členkou dozorčí rady Forum Expanded při Berlinale a také členkou Akademie der Künste der Welt v německém Kolíně. Více na https://alayounis.art.